Křivdy

Křivdy, staré nebo nové, vždycky nějaké jsou

Ve svém životě jsem nikdy nedokázala pracovat s křivdou. Neměla jsem jí naštěstí tolik, ale dva okamžiky si vybavuji ještě dnes a přitom se staly před nejméně patnácti lety. Křivda je strašná, nemůžete ji vysvětlit, vyhádat, zmlátit. Proto, když se mi stala má největší křivda v dosavadním životě, začala jsem pociťovat něco nového, dosud nepoznaného, vůbec jsem netušila, co to má být. A pak mi to došlo – sebelítost. To je teprve potvora podšitá! Litujete se, jaký jste chudáček malý, upracovaný, unavený, máte pocit, že jen vy jste na světě v tom nejhorším problému.

Continue reading

Změny aneb předvánoční blábolení

Ze všech stran slyším, jak bude rok 2018 přelomový. Budou se dít velké změny. Bude to šrumec a asi konec vesmíru. Dobrý den! Vy jste prožili jeden rok beze změny u vás nebo ve vašem okolí?

Já si totiž vlastně nepamatuju rok, který by něco nezměnil. Minimálně posledních 5 let se dějí celkem velké věci. A myslím, že se děly i předtím, jen už si je nepamatuju. Například v roce 2012 se musela moje maminka i strýc stěhovat za mnou do Prahy. Čili jsme s mým partnerem stěhovali věci z Michle na Smíchov a také z Moravy na Smíchov.

Continue reading

Strejda

Můj strýc byl…ano byl, už tu není. Stále je to citlivé a možná tímhle blogem, „vypsáním se“, to bude méně citlivé. Vzpomínám, jak jsem jako malá lezla za ním do postele a přinesla mu miniaturní červenou televizku, která v sobě měla pár obrázků (komunistické děti ví), a stlačením čudlíku se jednotlivé obrázky střídaly. Trpělivě mi televizku držel před okem a pomalu stláčel, abych viděla každý obrázek. Dokonce jsem měla pocit, že ho to baví a měl radost, že jsem měla radost. A máma mě musela 5x volat, abych už šla spát do svojí postele.

Continue reading

Stejná písmena = cesta k úspěchu?

Několikrát ve svém životě jsem slyšela, že pokud má člověk stejné první písmeno ve svém jméně i příjmení, je předurčen k úspěchu. Do této skupiny „vyvolených“ bych podle tohoto klíče měla patřit i já. Je pravdou, že se vlastně za úspěšnou považuju. Není to tedy vůbec vidět na penězích, možná právě proto, že ty jako měřítko úspěchu zrovna nechápu. Za úspěšného člověka považuji toho, komu se splnil jeho dětský sen. Například chtěl být vždy hasičem a letos slaví svůj stý výjezd. Úspěšný je podle mě také ten, který ten svůj sen umí s lehkostí kombinovat se svou rodinou a svým kvalitním partnerem.

Continue reading

Stěhování 2

Rok 2016 nezačal nijak slavně. Cítíte malé dejavú? Ano, loni to začalo úplně stejně. Museli jsme odejít z bytu. Tentokrát se prodával za nekřesťanské peníze, jak už to v Praze bývá. Spočítala jsem si, že jsem se v celém životě stěhovala už desetkrát. Hodně tomu pomohla studia a práce v Brně nebo v Praze. Tentokrát věřím tomu, že to bylo naposledy. Popřípadě, že se příště budu stěhovat velmi dobrovolně.

Continue reading

Životní změny po třicítce

I když se mě pár lidí ptalo v den mých třicátých narozenin, jak se cítím a co je jinak a mě to přišlo strašně stupidní, je pravda, že se toho mění spousta. Selektujete si přátele, šatník, jídelníček. Tak nějak máte pocit, že byste se o sebe měli víc starat. Hlídat co jíte, kupovat si už jen kvalitní oblečení a stýkat se jen s lidmi, kteří jsou vám příjemní a nehází na vás jen svoje problémy a sami vám nic nepřináší.

Continue reading