Změny aneb předvánoční blábolení

Ze všech stran slyším, jak bude rok 2018 přelomový. Budou se dít velké změny. Bude to šrumec a asi konec vesmíru. Dobrý den! Vy jste prožili jeden rok beze změny u vás nebo ve vašem okolí?

Já si totiž vlastně nepamatuju rok, který by něco nezměnil. Minimálně posledních 5 let se dějí celkem velké věci. A myslím, že se děly i předtím, jen už si je nepamatuju. Například v roce 2012 se musela moje maminka i strýc stěhovat za mnou do Prahy. Čili jsme s mým partnerem stěhovali věci z Michle na Smíchov a také z Moravy na Smíchov.

Continue reading

Strejda

Můj strýc byl…ano byl, už tu není. Stále je to citlivé a možná tímhle blogem, „vypsáním se“, to bude méně citlivé. Vzpomínám, jak jsem jako malá lezla za ním do postele a přinesla mu miniaturní červenou televizku, která v sobě měla pár obrázků (komunistické děti ví), a stlačením čudlíku se jednotlivé obrázky střídaly. Trpělivě mi televizku držel před okem a pomalu stláčel, abych viděla každý obrázek. Dokonce jsem měla pocit, že ho to baví a měl radost, že jsem měla radost. A máma mě musela 5x volat, abych už šla spát do svojí postele.

Continue reading

Stejná písmena = cesta k úspěchu?

Několikrát ve svém životě jsem slyšela, že pokud má člověk stejné první písmeno ve svém jméně i příjmení, je předurčen k úspěchu. Do této skupiny „vyvolených“ bych podle tohoto klíče měla patřit i já. Je pravdou, že se vlastně za úspěšnou považuju. Není to tedy vůbec vidět na penězích, možná právě proto, že ty jako měřítko úspěchu zrovna nechápu. Za úspěšného člověka považuji toho, komu se splnil jeho dětský sen. Například chtěl být vždy hasičem a letos slaví svůj stý výjezd. Úspěšný je podle mě také ten, který ten svůj sen umí s lehkostí kombinovat se svou rodinou a svým kvalitním partnerem.

Continue reading

Stěhování 2

Rok 2016 nezačal nijak slavně. Cítíte malé dejavú? Ano, loni to začalo úplně stejně. Museli jsme odejít z bytu. Tentokrát se prodával za nekřesťanské peníze, jak už to v Praze bývá. Spočítala jsem si, že jsem se v celém životě stěhovala už desetkrát. Hodně tomu pomohla studia a práce v Brně nebo v Praze. Tentokrát věřím tomu, že to bylo naposledy. Popřípadě, že se příště budu stěhovat velmi dobrovolně.

Continue reading

Životní změny po třicítce

I když se mě pár lidí ptalo v den mých třicátých narozenin, jak se cítím a co je jinak a mě to přišlo strašně stupidní, je pravda, že se toho mění spousta. Selektujete si přátele, šatník, jídelníček. Tak nějak máte pocit, že byste se o sebe měli víc starat. Hlídat co jíte, kupovat si už jen kvalitní oblečení a stýkat se jen s lidmi, kteří jsou vám příjemní a nehází na vás jen svoje problémy a sami vám nic nepřináší.

Continue reading

Sportem ku zdraví? No jasně!

I když na to mé tělo zrovna nevypadá, je vlastně od dětství zvyklé sportovat. Na základní škole to bylo disco dance, následně street dance, základy latino tance. Později běhání, aerobic, plavání, inliny, zumba, běh na pásu a nakonec opět tanec. Tato průprava se mi hodí na víkendové sportovní akce. A teď opravdu nemyslím to, že všem vytřu zrak, jakou mám fyzičku. Ale jsem schopná vydýchat 5 kilometrovou „procházku“ do nechutného krpálu, abych si pak mohla vychutnat nádherný výhled do české krajiny. Nebo doslova přežít 14 kilometrů na bruslích. Je fajn, že má tělo takovou paměť.

Continue reading