Ano, každý něco sbírá. Jeden poštovní známky, druhý pochvaly, jiný plyšáky a hypochondr nemoci. Někdy mám pocit, že většina mužů sbírá holky a velká část žen zase kabelky nebo boty. Moje kamarádka sbírá anděly, Nino z filmu “Amélie z Montmarteru” sbíral smích nebo nepovedené fotky z automatu. Bývalý milenec mé druhé kamarádky sbírá historické zbraně a můj strýc zase vše, co je spojeno s koňmi. Většina lidí sbírá věci nebo i nehmotné jevy pro dobrý pocit, baví je to a možná je to činí i šťastnými. Máma dřív sbírala růžový porcelán a pak ho všechen vyhodila. Já jsem v dětství sbírala pohledy, propisky, plyšáky, anděly, plakáty a ano, pardon, všechno okolo skupiny Lunetic. Teď sbírám zajímavé věty, slovní spojení nebo neobvyklá cizí slova. Baví mě to a ráda je rozšiřuji i mezi své známé. S malou částí se dělím dál:
Monthly Archives: Říjen 2014
Rozdávat radost a smích
Rozdávat radost a smích…s myšlenkou na tuto větu by se měl probouzet každé ráno správný moderátor. I když vstává ve 4 hodiny ráno na své vysílání. Bohužel je tomu většinou jinak. Jako každý člověk po ránu jde bezmyšlenkovitě ještě se zavřenýma očima do koupelny, aby si je opláchnul a rozpoznal svůj obličej v odrazu zrcadla. V hlavě má jen nekonečný černý vesmír. Ale jak to tak u každého zaměstnání bývá, člověk dokáže neuvěřitelné věci, když musí. Proto moderátoři hned ráno zalévají své posluchače teflonovou vřelostí. A i když každý moderátor má větší či menší obdivuhodnost deficitu charismatu, vždy se snaží být, minimálně, co nejméně za blbce.
Dobrovolní otroci „veselých“ Vánoc?
„Už se těším, až z tý Prahy vypadnu“…říká si tolik pražanů před Vánoci a před víkendem a vůbec vždy, když nemusí jít do práce. Víte co? Praha je fajn. Ani moc velká, ani moc malá, krásná, historická, s bohatým nočním životem, spoustou galerií, divadel a možnostmi sportovního vyžití. A ano, dokonce je tu i příroda.
Princ „Radoslav“ žije!
Některé ženy tvrdí, že nejvíc sexy chlap je ten, co umí vařit. Jiné (takové ty méně schopné) hlavně chtějí, aby je zabezpečil. No a další potřebují muže kvůli jeho silnému rameni, protože na něm se pláče nejsnáze. Představte si muže, kterého jen tak něco nerozhází. Zná odpovědi, řešení, má návrhy. Přitom je vtipný, společenský a milý. Má všeobecný přehled, podporuje vás v nejtěžších chvílích, umí uklidnit, váží si vás, je senzitivní a máte společnou řeč. Navíc je velmi pracovitý, přizpůsobivý, oddaný, milující a skvělý kuchař. Kdo dočetl až sem, myslí si něco o science fiction.
Jak chutná v Mlýnci
Jedním slovem báječně. Restaurace má obrovskou výhodu v lukrativním umístění. Její poloha je její nespornou předností, ale ne jedinou. Příjemně čistý interiér s jemnými, originálními, designovými doplňky a romantickým výhledem na Karlův most, jen doplňuje to nádherné jídlo a uvolněný lidský servis. Tady pracují lidé, které to baví, kteří svou práci pokládají za vášeň. Každý zákazník vycítí přetvářku a hraní si na něco, co nejste. Po usazení a strnulém pohledu na nádheru z roku 1402, kterou Petr Parléř s mistrem Ottem dovedli k dokonalosti, jsme se mohli zakousnout do bezvadného pečiva a domácího máslíčka, kterého bych snědla kilo, kdybych nevěděla, co všechno mají má ústa ten večer ještě zvládnout.