Monthly Archives: Červen 2015

Vodice – Chorvatsko, vážně?

K Chorvatsku jsem byla vždy velmi skeptická. Každý rok tam s oblibou cestují tisíce Čechů svými přeplněnými octavkami combi, se smaženými řízky v alobalu a nákupem všech možných surovin na týdenní vaření. Hned po příjezdu do naší cílové stanice Vodice, jsem zjistila, proč tohle všechno vozíme. Protože musíme. Člověk by si po dlouhé, zpocené cestě dopřál sprchu a malý odpočinek na pokoji. Ale my jsme si nezkušeně zajistili bydlení přes cestovku. Delegát s autoritativním přístupem odkoukaným od paní učitelky ze školky nařídil, že nám musí ukázat, kde budeme každý den snídat a večeřet. Šli jsme asi 200 metrů od hotelu do nejbližší restaurace a vítězoslavně nám bylo oznámeno, že tady to je. Čekala na nás nějaká smažená šílenost, kterou jsme prostě snědli, protože hlad je svině. Následně už jsme si mohli chvíli odpočinout a nabrat síly. Večer jsme šli sondovat do okolí. Otevřela se před námi krásná, živá, barevná, voňavá promenáda se spoustou stánků s jídlem, kavárnami, restauracemi a tanečními bary pod širým nebem. Téměř na konci promenády, kdy nám svítily oči štěstím, jsme viděli velmi příjemnou restauraci a rozhodli se, že se dobře najíme. Lepší špagety s plody moře jsem nikdy nejedla.

Continue reading

Dětství

Člověk asi zaregistruje začínající stárnutí okolo třicátého roku věku. Minimálně proto, že začíná vzpomínat na své dětství. Jak byl bezstarostný, veselý a nic ho netrápilo. Pamatuji si jeden krásný slunečný den, bylo léto, prázdniny a rozhodla jsem se, že půjdu na hřiště hrát tenis o zeď. Vzala jsem raketu a tenisák a práskla dveřmi od domu. Během cesty jsem se, logicky jako každé dítě, nechala unášet jakýmkoli rozptýlením. Tu motýlek, tam slunéčko sedmitečné a najednou to tam bylo. Luxusní travnatá mez, čerstvě posečená a voňavá.

Continue reading