Také letos jsme se vydali na degustace v rámci Grand restaurant festivalu. Vybrali jsme si samozřejmě další restaurace, ve kterých jsme ještě nebyli. A ve finále jsme si řekli, jestli to vlastně nebyla chyba. Upřímně řečeno, jídlo mi dech nevyrazilo.

V první Francouzské restauraci Slovanský dům jsme dostali krém z pečené kukuřice podávaný s medailonkem z kukuřičného kuřátka. Možná zbytečně velká porce. Podle mého totiž na kukuřici zase tolik není.

Hlavním chodem se pro ten večer stal konfitovaný telecí krk v bránici s teplým salátem z dvoubarevné čočky a šalvějovou espumou. Telecí krk byl k našemu překvapení dost tuhý, ale chuťově všechno sedlo. Končili jsme variacemi crème brûlée.

Mističky voněly spíše jako mýdlo, než nějaký skvělý dezert. Ochutnali jsme a nenadchlo. Vlastně bych si stokrát raději dala maminčinu horkou Honzovu buchtu s povidly. Jediné, co se této restauraci opravdu nedá upřít je krásný, honosný a zajímavý interiér.

Hned za týden jsme pokračovali v Chateau St. Havel. Jako předkrm byl cheesecake z kachních foie gras na carpacciu z červené řepy – upřímně řečeno foie gras jsem necítila. Takže z nich cheesecake rozhodně nemohl být, spíš tam byla lehce přidána. Přeci jen, jde o drahou surovinu, že? Pokračovali jsme pomalu pečeným hřbetem jelena siky s kaštanovým krémem. S tímhle mám spíš osobní problém, moc nemusím kaštanová jídla, takže jsem neskákala gastroslastí tři metry vysoko, ale maso bylo skvěle udělané, krásně se rozpadalo v ústech a bylo dobře vychucené. Mně se asi člověk nejvíce zavděčí obyčejnými věcmi. Přistál mi před nosem čokoládový fondant. A ten teda byl. Sice ano, nebyl jako ten z Mlýnce, ale byl skvělý.

Bohužel jsme nedostali totožně upečený dezert. Já ho měla tak jak má být a přítel ho měl zcela upečený na buchtu. Co se týče interiéru restaurace, asi bych o něm raději ani nemluvila. Těží možná z dřívější slávy a ty drahé tapety, pokud je nechtějí sundat, tak by je mohli alespoň pořádně přilepit.

Abych to shrnula – Ve Francouzské restauraci mají opravdu krásný interiér a v Chateau St. Havel zase skvělý fondant. Samozřejmě, že žádné z těch jídel si nezasloužilo nesníst. Jen mě mrzí, že tyhle dražší podniky si často nedrží laťku, se kterou dosáhly své slávy.