All posts by dana

About dana

Z malého městečka jménem Bučovice, na jižní Moravě, jsem se na krátko přestěhovala do Brna. Teď žiju sedm let v Praze, která mě nepřestává bavit a překvapovat. Miluju cestování, skvělé jídlo i vtipné životní situace, o které se pak ráda dělím.

Sportem ku zdraví? No jasně!

I když na to mé tělo zrovna nevypadá, je vlastně od dětství zvyklé sportovat. Na základní škole to bylo disco dance, následně street dance, základy latino tance. Později běhání, aerobic, plavání, inliny, zumba, běh na pásu a nakonec opět tanec. Tato průprava se mi hodí na víkendové sportovní akce. A teď opravdu nemyslím to, že všem vytřu zrak, jakou mám fyzičku. Ale jsem schopná vydýchat 5 kilometrovou „procházku“ do nechutného krpálu, abych si pak mohla vychutnat nádherný výhled do české krajiny. Nebo doslova přežít 14 kilometrů na bruslích. Je fajn, že má tělo takovou paměť.

Continue reading

Vila Richter

V rámci našeho nejoblíbenějšího labužnického svátku v Praze Grand Restaurant Festivalu, jsme se opět vydali do jedné z nejlepších restaurací v metropoli. Tentokrát to byla Vila Richter. Zprvu vás samozřejmě okouzlí místo, kde se restaurace nachází. Krásně zasazená u Svatováclavské vinice pod Pražským hradem a přitom už je z ní nádherný výhled na těch našich „sto věží“. V tomto případě je jen škoda, že se festival odehrává v zimním období, protože tu mají jednu z nejskvělejších teras, která se samozřejmě využívá v letní sezoně.

Continue reading

Přátelství

Přátelé jsou v pubertě velmi důležití. Pokud se zeptáte jakéhokoli adolescenta, jestli má raději rodiče nebo kamarády, ve valné většině jsou jeho přátelé důležitější. Postupem času, jak člověk stárne, ukončuje studium na školách a třeba se stěhuje za prací, jeho priority se mění. Přátelé jsou fajn, když se potřebujete odreagovat, když nemáte jít s kým do kina, na večeři nebo třeba i na dovolenou.

Continue reading

Bruxx

Do tohoto podniku jsem se dlouho chystala. Pro milovníky mořských plodů jako jsou ústřice, mušle nebo krevety, je návštěva Bruxx naprostým základem. Restaurace sousedící s mým oblíbeným Vinohradským parlamentem má samozřejmě výhodu dobré lokality. Její interiér je honosný v kombinaci se stylovými stoly a židlemi. Servis byl celkově slabší, trošku zmatený a řekla bych, že si tam v tom jídle příliš „nefrčí“. Znáte to, když z někoho cítíte, že ho baví, co dělá, co vám nabízí, věří tomu a sám zkoumá, hledá a zjišťuje novinky ve svém oboru. Tohle mi tam chybělo, servis se spíš choval jako u pásu – „Jó, další zubní pasta v tubě přijíždí, dám jí do krabičky a pošlu dál.“

Continue reading

Rodné město

Nemusí být město, kde jste se zrovna narodili. Rodné město je to, kde jste vyrostli a trávili bezstarostné dětství. Tohle moje město jsou Bučovice. Život je tu pomalejší, klidnější, usměvavější a celkově čistější. Zdravím každého, koho potkám, protože je starší a protože se to takhle přece na maloměstě dělá. Lidé se s vámi dávají do řeči, bez jakéhokoli ostychu. Všichni jsou otevřenější a bezprostřednější. Při uklízení na hřbitově se se mnou dala do řeči jedna starší paní, která vedle sebe vedla kolo. Vůbec si nedokážu představit, jak ho vedla do kopce. Jenže ono se to tak na Moravě dělá. Když není kdo, vyleze vsedě schod po schodu s vypraným, vyžehleným a poskládaným prádlem i osmdesátiletá babička.

Continue reading

Letní vzpomínky na chorvatskou Pulu a pláže v okolí

Po šílené několikahodinové cestě, kterou zná každý, kdo byl někdy autem v Chorvatsku, jsme se dostali do centra Puly, největšího města Istrie. Večer jsme sebrali všechny síly a šli se projít přístavem. K našemu překvapení tam nebyla žádná promenáda. Rozhodli jsme se jít tedy více do centra do úzkých křivolakých uliček na večeři. Ta se nám úplně nepovedla, ale hlad je prostě potvora, co si budeme líčit. Pak už jsme jen zvládli krátkou procházku kolem gigantického kolosea, které tady nazývají Aréna.

Continue reading