Category Archives: Cestovat

Krakow

Letos jsem chtěla poznat spoustu míst. Vydat se někam, kde to neznám a kde jsem ještě nebyla. Od mala mě ve škole bavil zeměpis a milovala jsem, když paní učitelka vyprávěla o vzdálených zemích, s jinou přírodou, různými zvířaty, jiným klimatem. Ale objevovat můžete i 50 kilometrů za Prahou. Lidé tam žijí jinak, pracují jinak, celý jejich rytmus je jiný. Proto jsem si řekla, že nemusím zrovna na Island, abych poznala něco nového. Rozhodování bylo jednoduché, máme kolem sebe čtvero sousedních zemí a jen v jedné jsem ještě nikdy nebyla. Pokud teda nepočítám polské trhy hned za hranicemi, na které jsme snad s rodiči jezdili všichni. Krakow!

Continue reading

Slovinsko a Chorvatsko

Přišel začátek srpna a já celá nadšená sedala do auta s jedním batohem a pohorkama a vyrážela do Slovinska. Konkrétně do městečka Bovec, jen několik desítek kilometrů od Triglavského národního parku. Po cestě jsem obdivovala majestátní hory, které jsem do té doby nikdy tak z blízka neviděla. Rozuměj, viděla jsem jen Krkonoše a slovenské Vysoké Tatry.

Continue reading

Amsterdam

Rok 2019 je pro mě hodně cestovatelský. Tedy alespoň na můj vkus. Kromě výletů po Čechách jsem měla naplánovány čtyři cesty do zahraničí. Jedna z nich byla i ta do Amsterdamu s maminkou. Protože ona je velký milovník květin, měla kulaté 80. narozeniny a chtěla jsem, aby měla tu zkušenost letět letadlem.

Continue reading

Sportem ku zdraví? No jasně!

I když na to mé tělo zrovna nevypadá, je vlastně od dětství zvyklé sportovat. Na základní škole to bylo disco dance, následně street dance, základy latino tance. Později běhání, aerobic, plavání, inliny, zumba, běh na pásu a nakonec opět tanec. Tato průprava se mi hodí na víkendové sportovní akce. A teď opravdu nemyslím to, že všem vytřu zrak, jakou mám fyzičku. Ale jsem schopná vydýchat 5 kilometrovou „procházku“ do nechutného krpálu, abych si pak mohla vychutnat nádherný výhled do české krajiny. Nebo doslova přežít 14 kilometrů na bruslích. Je fajn, že má tělo takovou paměť.

Continue reading

Letní vzpomínky na chorvatskou Pulu a pláže v okolí

Po šílené několikahodinové cestě, kterou zná každý, kdo byl někdy autem v Chorvatsku, jsme se dostali do centra Puly, největšího města Istrie. Večer jsme sebrali všechny síly a šli se projít přístavem. K našemu překvapení tam nebyla žádná promenáda. Rozhodli jsme se jít tedy více do centra do úzkých křivolakých uliček na večeři. Ta se nám úplně nepovedla, ale hlad je prostě potvora, co si budeme líčit. Pak už jsme jen zvládli krátkou procházku kolem gigantického kolosea, které tady nazývají Aréna.

Continue reading

Vodice – Chorvatsko, vážně?

K Chorvatsku jsem byla vždy velmi skeptická. Každý rok tam s oblibou cestují tisíce Čechů svými přeplněnými octavkami combi, se smaženými řízky v alobalu a nákupem všech možných surovin na týdenní vaření. Hned po příjezdu do naší cílové stanice Vodice, jsem zjistila, proč tohle všechno vozíme. Protože musíme. Člověk by si po dlouhé, zpocené cestě dopřál sprchu a malý odpočinek na pokoji. Ale my jsme si nezkušeně zajistili bydlení přes cestovku. Delegát s autoritativním přístupem odkoukaným od paní učitelky ze školky nařídil, že nám musí ukázat, kde budeme každý den snídat a večeřet. Šli jsme asi 200 metrů od hotelu do nejbližší restaurace a vítězoslavně nám bylo oznámeno, že tady to je. Čekala na nás nějaká smažená šílenost, kterou jsme prostě snědli, protože hlad je svině. Následně už jsme si mohli chvíli odpočinout a nabrat síly. Večer jsme šli sondovat do okolí. Otevřela se před námi krásná, živá, barevná, voňavá promenáda se spoustou stánků s jídlem, kavárnami, restauracemi a tanečními bary pod širým nebem. Téměř na konci promenády, kdy nám svítily oči štěstím, jsme viděli velmi příjemnou restauraci a rozhodli se, že se dobře najíme. Lepší špagety s plody moře jsem nikdy nejedla.

Continue reading