Category Archives: Žít

Křivdy

Křivdy, staré nebo nové, vždycky nějaké jsou

Ve svém životě jsem nikdy nedokázala pracovat s křivdou. Neměla jsem jí naštěstí tolik, ale dva okamžiky si vybavuji ještě dnes a přitom se staly před nejméně patnácti lety. Křivda je strašná, nemůžete ji vysvětlit, vyhádat, zmlátit. Proto, když se mi stala má největší křivda v dosavadním životě, začala jsem pociťovat něco nového, dosud nepoznaného, vůbec jsem netušila, co to má být. A pak mi to došlo – sebelítost. To je teprve potvora podšitá! Litujete se, jaký jste chudáček malý, upracovaný, unavený, máte pocit, že jen vy jste na světě v tom nejhorším problému.

Continue reading

Změny aneb předvánoční blábolení

Ze všech stran slyším, jak bude rok 2018 přelomový. Budou se dít velké změny. Bude to šrumec a asi konec vesmíru. Dobrý den! Vy jste prožili jeden rok beze změny u vás nebo ve vašem okolí?

Já si totiž vlastně nepamatuju rok, který by něco nezměnil. Minimálně posledních 5 let se dějí celkem velké věci. A myslím, že se děly i předtím, jen už si je nepamatuju. Například v roce 2012 se musela moje maminka i strýc stěhovat za mnou do Prahy. Čili jsme s mým partnerem stěhovali věci z Michle na Smíchov a také z Moravy na Smíchov.

Continue reading

Stejná písmena = cesta k úspěchu?

Několikrát ve svém životě jsem slyšela, že pokud má člověk stejné první písmeno ve svém jméně i příjmení, je předurčen k úspěchu. Do této skupiny „vyvolených“ bych podle tohoto klíče měla patřit i já. Je pravdou, že se vlastně za úspěšnou považuju. Není to tedy vůbec vidět na penězích, možná právě proto, že ty jako měřítko úspěchu zrovna nechápu. Za úspěšného člověka považuji toho, komu se splnil jeho dětský sen. Například chtěl být vždy hasičem a letos slaví svůj stý výjezd. Úspěšný je podle mě také ten, který ten svůj sen umí s lehkostí kombinovat se svou rodinou a svým kvalitním partnerem.

Continue reading

Stěhování 2

Rok 2016 nezačal nijak slavně. Cítíte malé dejavú? Ano, loni to začalo úplně stejně. Museli jsme odejít z bytu. Tentokrát se prodával za nekřesťanské peníze, jak už to v Praze bývá. Spočítala jsem si, že jsem se v celém životě stěhovala už desetkrát. Hodně tomu pomohla studia a práce v Brně nebo v Praze. Tentokrát věřím tomu, že to bylo naposledy. Popřípadě, že se příště budu stěhovat velmi dobrovolně.

Continue reading

Životní změny po třicítce

I když se mě pár lidí ptalo v den mých třicátých narozenin, jak se cítím a co je jinak a mě to přišlo strašně stupidní, je pravda, že se toho mění spousta. Selektujete si přátele, šatník, jídelníček. Tak nějak máte pocit, že byste se o sebe měli víc starat. Hlídat co jíte, kupovat si už jen kvalitní oblečení a stýkat se jen s lidmi, kteří jsou vám příjemní a nehází na vás jen svoje problémy a sami vám nic nepřináší.

Continue reading

Přátelství

Přátelé jsou v pubertě velmi důležití. Pokud se zeptáte jakéhokoli adolescenta, jestli má raději rodiče nebo kamarády, ve valné většině jsou jeho přátelé důležitější. Postupem času, jak člověk stárne, ukončuje studium na školách a třeba se stěhuje za prací, jeho priority se mění. Přátelé jsou fajn, když se potřebujete odreagovat, když nemáte jít s kým do kina, na večeři nebo třeba i na dovolenou.

Continue reading

Stěhování

Rok 2015 nezačal nijak slavně. Museli jsme se přestěhovat. Každý, kdo se stěhoval, ví, že to neznamená jen sbalit věci a rozložit je v jiném bytě. Následuje určení požadavků na byt, které trvá asi 5 minut. Zato najít takový byt trvá i čtvrt roku. A nejde o rozmazlenost v podobě vířivky nebo bydlení v blízkosti Pražského hradu. Ono už jen najít byt s normální kuchyní dá fušku. Nicméně během pár měsíců hledání, rozčilování, odmítnutí podvodníků (ještěže čtu smlouvy), zhnusení nad vlhkými dírami za statisíce a probrečených večerech, jsem ho našla. Krásný, prostorný, s terasami, hezkou kuchyní i podlahami a navíc s dobrým servisem v domě.

Continue reading

Dětství

Člověk asi zaregistruje začínající stárnutí okolo třicátého roku věku. Minimálně proto, že začíná vzpomínat na své dětství. Jak byl bezstarostný, veselý a nic ho netrápilo. Pamatuji si jeden krásný slunečný den, bylo léto, prázdniny a rozhodla jsem se, že půjdu na hřiště hrát tenis o zeď. Vzala jsem raketu a tenisák a práskla dveřmi od domu. Během cesty jsem se, logicky jako každé dítě, nechala unášet jakýmkoli rozptýlením. Tu motýlek, tam slunéčko sedmitečné a najednou to tam bylo. Luxusní travnatá mez, čerstvě posečená a voňavá.

Continue reading