Znám své ženy velmi dobře, někdy jsou ukňourané, projevují až příliš sebelítosti, utrácí peníze za blbosti, žijí v jedné domácnosti s kreténem, mají nízké sebevědomí nebo nemají vůbec žádné.

Přesto, milé dámy vězte, že jsme jedny z nejlepších, které po světě chodí. Nejen, že máme slovanský šarm, ale jsme multifunkční. Ve většině kultur jsou ženy spíše doma, vaří, vychovávají děti – takzvané housewife – jak se teď s oblibou „čenglish“ říká.

Ale my Češky makáme v práci, makáme doma, vlastně makáme všude. Jsme zvyklé. A to si troufám tvrdit, že jsme už od dob našich maminek polevily. Protože si neumím představit, že kromě všeho, co je nutné udělat, bych ještě zatápěla, abych měla teplou vodu, nezmrzlo mi dítě a navíc se starala o slepice, králíky, vepříka, tři kozy a obdělávala řádky brambor, mrkve, petržele a kdoví čeho.

Je to tak, když se rodina stěhuje a nezaplatí si stěhováky, tak Češky přiskočí, vyskládají, zabalí, poskládají, vynosí, převezou, vyskládají, zaplatí dodávku, rozbalí, složí skříň, poskládají komínky a jdou vařit. A to jsem lehce přeskočila část, kdy se teprve hledá nemovitost – každých 10 minut sjíždíte portály, kontrolujete inzeráty, voláte, 10x zjistíte, že inzerát už není aktuální, shromažďujete dostupné nabídky, domlouváte prohlídky (samozřejmě v takových hodinách, aby to vyhovovalo i manželovi), připravujete si otázky, na které se musíte na místě zeptat, najdete cestu, jak se k nemovitosti dostat. Chlap přijde domů, ukážete mu výsledek a on jen suše – ježiš, kdo bude jezdit do Petrovic?

Ve chvíli kdy mají Češky malé dítě, zůstanou s ním doma a od rána do rána kojí, krkanec, přebalují, uspávají, nespí a nespí a nespí, zoubky, nespí a nespí. Do toho, nevím ve kterých ale, ve volných chvílích uklízí a vaří, aby měl manžel teplou večeři, protože on přece pracuje, živí rodinu a platí hypotéku. Samozřejmě svou půlku, tu druhou platíte vy. No a ještě před tím, než manžel přijde z práce, musíte se dát trošku do kupy – na čištění zubů není čas – ústní voda stačí, nalíčit, učesat, převléct se z pyžama a nahodit úsměv.

Z práce přijde protivnej, utahanej morous a vás napadne, proč to vlastně dělám a co jsem zase udělala špatně, že se takhle chová. NE! Nálada jiných lidí všeobecně je jejich problém, nikoli váš. Většinou to s vámi nemá vůbec co dělat.

Chci vám, moje dámy, jen říct, jste úžasná stvoření, s krásnými křivkami, schopné, samostatné, a když přijde na věc, tak velmi silné. Vzpomeňte na to, jak se chlapi bojí k doktorovi, na jejich rýmičky, se kterými vy musíte normálně fungovat a také na případy, kdy ženy nadzvedávají auto, aby vyprostily své dítě.

Myslete taky na sebe!