Já, moje já a Dana

Vždycky jsem se měla ráda. I když jsem vážila přes sto kilo, i když jsem toužila po kabelce od Diora, i když jsem se v mladické nerozvážnosti rozešla se svým životním partnerem. Celá moje láska k sobě byla způsobena tím, že ve mě vždy moji nejbližší věřili. A tedy ani mě samotnou nenapadlo o sobě pochybovat.  Nikdy jsem si neuvědomovala, jak je sebedůvěra důležitá, až posledních pár let, kdy se o tom bavím s různými lidmi.

Přátelé mi říkali, že nejsou tak silní jako já, tak sobečtí, tak zahledění do sebe. Mě to neuráželo, oni jen jinými slovy říkali, že mám sebedůvěru a umím se na věci podívat s odstupem. A do koho bych taky měla být víc zahleděná, než do sebe, žejo? Je to můj život, moje cesta a na tu se musím soustředit, ne na tu sousedovu.

S přibývajícím věkem jsem si vypěstovala tolerantní a respektující přístup ke všem kolem. K jejich životnímu stylu, k jejich potřebám, vášním. Protože je to přeci jejich život a já nemám právo jim do něj zasahovat, pokud mě sami nepožádají.

V každé své životní fázi vidím poučení, nějakou školu, zkušenost, která mi má ukázat moji další cestu. Oddlužení mě naučilo obrovské finanční gramotnosti. Vlastně cítím luxus v nedostatku, chcete-li svobodu v nesvobodě. Opravdu žiju, nečekám, až to všechno zaplatím, nedala jsem si na pět let pauzu od života. Zřejmě bych jen měla víc peněz a rozhazovala je. Jediné, na co si opravdu musím z praktických důvodů počkat, je dítě. A víte jak je to s dítětem. Jako s tetováním na obličej, musíš to myslet vážně! No a třeba obezita mě zase naučila, že problém s jídlem se dá řešit v každém věku. Jak se říká, bez deště není duha.

Před čtyřmi lety jsem si myslela, že tohle nikdy nenapíšu, ale žiju aktivní život. Běhám, cvičím, hodně chodím pěšky. Na druhou stranu tohle všechno dělám na pohodu.  Běhám si svým pomalým tempíčkem, v klídku si v lese prohlížím, co je tam novýho, žádnej dril. Cvičím sice denně, ale je to taková rychlá desetiminutovka. Jsem totiž přesvědčená o tom, že v životě nejlíp funguje balanc, rovnováha, jak chcete. A k pohybu patří taky odpočinek. Co se týče jídla, z čím míň surovin se skládá, tím méně jsme nuceni slevovat z jejich kvality.

Můžeme žít ve světě, jaký je, ale zároveň svým chováním přispívat k budování světa, jaký by měl být. Chovat se zodpovědně ve všech aspektech života. Nenakazit se krámismem a milovat lidi, ne věci. A taky trochu zapracovat na vráskách ze smíchu. Protože jak známo, smích léčí.

A tak se mám stále stejně ráda, i když už vážím dost pod metrák, i když už mi kabelka od Diora přijde jako předraženej krám a Ráďa mi odpustil mladickou nerozvážnost a místo 20ti společných let v únoru oslavíme „jen“ 15!

Dobrých a laskavých lidí si musíme vážit. Laskavost je jako sníh, zkrášlí všechno, na co padne.

DD

 

 

 

4 thoughts on “Já, moje já a Dana

  1. Ani nemohu úplně slovy vyjádřit, jak mě toto dojalo, Dani. ❤️
    Necelé 4 minuty poslechu Tvého sametového hlasu a zamyšlení, až jsem měla slzu u oka..
    Nádhera, děkuji..
    “Dobrých a laskavým lidí si musíme vážit.
    Laskavost je jako sníh, zkrášlí všechno, na co padne.”
    ❤️👏❤️

  2. Krámismus je bomba termín! Vlastní výroby nebo kde jsi na něj Danuško kápla? 😀
    A větu „Laskavost je jako sníh, zkrášlí všechno, na co padne.“ si nechám vytetovat na čelo, až to budu s tetováním myslet vážně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *