Jedním slovem báječně. Restaurace má obrovskou výhodu v lukrativním umístění. Její poloha je její nespornou předností, ale ne jedinou. Příjemně čistý interiér s jemnými, originálními, designovými doplňky a romantickým výhledem na Karlův most, jen doplňuje to nádherné jídlo a uvolněný lidský servis. Tady pracují lidé, které to baví, kteří svou práci pokládají za vášeň. Každý zákazník vycítí přetvářku a hraní si na něco, co nejste. Po usazení a strnulém pohledu na nádheru z roku 1402, kterou Petr Parléř s mistrem Ottem dovedli k dokonalosti, jsme se mohli zakousnout do bezvadného pečiva a domácího máslíčka, kterého bych snědla kilo, kdybych nevěděla, co všechno mají má ústa ten večer ještě zvládnout.

Před předem objednaným předkrmem nám náš nenucený číšník přinesl jako pozornost podniku lahodné pošírované křepelčí vejce v pórkové pěně. Celkem očekávaná kombinace, ale velmi lahodná a svěží. Pak ale přišla bomba. Kozí sýr na domácím perníku, karamelizovaná dýně, čerstvá hruška, listový salátek, slunečnicová semínka. Vše šlo skvěle dohromady. Kozí sýr jsem byla zvyklá jíst vždy s nějakým sladkým ovocem, ať už to byl fík nebo hroznové víno, ale domácí perník z Mlýnce byl dokonalý. Dýně byla slaďoučká, měkká a v ústech chutnala jako kus nebe. Celý dojem z báječného předkrmu podtrhlo bílé víno z Chille.

Jen jsem si užila svůj předkrm, už přicházelo hlavní jídlo. Zatímco o tom píšu, opět se mi v koutcích úst zbíhají sliny. Hovězí steak z pupku, tymiánová omáčka, kaše z kořenové zeleniny a k tomu, jak jinak, než červené víno z Chille. Všechno to bylo tak úchvatné, že bych se vlastně nemohla rozhodnout, jestli strávit víkend v Paříži nebo půl hodinu s tímhle nádherným kusem masa. A neočekávaný další dáreček z kuchyně. Přede mnou stál koprový sorbet. Musím se přiznat, že kopr jsem za celý svůj život měla jen v omáčce a pak možná s nějakou rybkou. Čili mě tato surovina použitá jako dezert překvapila. Marek Šáda ale opravdu dobře ví, co dělá. A navíc to dělá báječně. Vyvážená osvěžující chuť prostoupila mými ústy, která si ji budou navždy pamatovat.

Po festivalu úchvatných chutí a vůní (a také po menší pauze) dorazil ten božský a očekávaný čokoládový fondán s cukrovými višněmi. Bože!! Představte si své nejoblíbenější jídlo, takové, kterého se nikdy nepřejíte, znásobte ho miliardou a stejně se k tomu orgasmickému pocitu ani nepřiblížíte. Poté, co jsem to krásně hnědé, kypré a nadýchané kolečko rozkrojila, vytekla z něj božská tmavá hmota, se kterou bych se nejraděj zasnoubila, provdala se za ni a měla s ní 15 krásných, slaďoučkých dětiček. Užívala jsem si každou vteřinu s tímhle bezkonkurenčním dezertem, který, aby toho náhodou nebylo málo, nabízel několik párů báječných cukrových višní. Abych se z toho gastronomického blaha vzpamatovala, objednala jsem si kávu, abych její hořkostí spláchla tu úchvatnou sladkost, a naivně jsem si představovala, že mi možná zmizí ten vysokogastronomický mozol, který jsem skrývala pod zipem kalhot. Omyl. S krásně napěněným cappuccinem se na mě smály dvě čokoládové koule s mandlemi. Další z mnoha pozorností podniku. Je důležité milovat to, co děláte, abyste to dělali dobře. A tady jídlo opravdu milují.