Tak to mám ráda už od dětství, od doby, co jsem začala vnímat věci kolem sebe a trochu přemýšlet nejen o hrách, rozbitých kolenech a dětských dobrodružstvích. Dnes se tomu říká minimalismus. Aplikuji ho už dlouho, aniž bych ho musela pojmenovávat. Jasně, bylo období, jako u většiny holek, že jsem snila o vlastní Diorce a hltala Sex ve městě. Časem, naštěstí to netrvá ani moc dlouho, člověk přijde na to, že je lepší být brakuvzdorný jako Aero na Žižkově.

Mluví se také hodně o zero waste, přesnější je low waste, prostě vytvářet co nejméně odpadu. Tahle myšlenka je rozhodně fajn, ale jako u všeho, bychom neměli zacházet do extrémů. Myslím tím, že není nutné trpět žízní, protože jste si nevzali svoji lahev na vodu a nechcete si kupovat tu v petce. No tak si koupíte prostě jednu plastovou lahev, kterou nutně nemusíte hned vyhodit, ale použijete jí ještě mnohokrát. Nebo ji můžete mít jako náhradní, když se vám rozbije skleněná! Jo, tohle se mi stalo a přísahám, že si další skleněnou nekoupím! Potřebuji nerozbitnou, tedy kovovou a ta zase není bohužel levná, tak si zatím jedu svůj plastový Rajec pořád dokola.

MINIMALISMUS

Všechna tahle novodobá slova jako minimalismu, zero waste, vegan, bio, eko, jsou mi sympatická kvůli životnímu prostředí a souhlasím s nimi, ale znáte to, všeho s mírou. Když si jdete něco koupit, je praktické se zeptat, potřebuji to? Opravdu to využiju? Takhle jsem si zachránila už pár tisícovek  Velmi často také minimalismus uplatňuji ve svém šatníku. Jsem zvyklá třídit oblečení zhruba dvakrát do roka. Nejprve po studených a pak po teplých měsících. Nepočítám, kolik mám oblečení, jako lidé, kteří nutně musí mít pod 30 kusů. To mi přijde až legrační. Prostě vím, jaké oblečení potřebuji a kolik ho musím mít. Jeden příklad za všechny s ponožkami. Nepotřebuji jich víc, než 7 párů. Jak jsem na to přišla? Týden má 7 dní a pereme jednou za týdne. Navíc, zhruba čtyři měsíce v roce ponožky vůbec nenosím, protože je teplo!

„Nepotřebujeme pár lidí, kteří dělají zero waste perfektně, potřebujeme miliony lidí, kteří zero waste nedělají perfektně.“

ZERO WASTE

Je odpad, který většinová společnost opravdu tvoří zbytečně. Jako papírové kapesníky, prostě jsem se vrátila k látkovým. Maminky občas podléhají tlaku moderní doby a kupují předražené bambusové ubrousky na utírání dětských pusinek po jídle. Není nic jednoduššího, než namočit látkovou plenu teplou vodou. Na odličování opravdu není třeba všechna mýdla a tonika z reklam a každý měsíc jedno balení jednorázových odličovacích tamponků. Zase jednoduše, teplá voda+žíňka (vytáhla jsem asi 30 let starou). A pokud máš pořádnou fasádu nebo voděodolnou řasenku, před použitím vody se žíňkou si namaž obličej olejem, třeba kokosovým. Olej stáhne všechno pryč. Není lepší rady, než „přemýšlej“, ostatně jako u všeho. Bohužel se ze zero waste stal dost byznys. Prodávají se pratelné bambusové odličovací tamponky za dvě stovky, neuvěřitelně předražené pytlíky na ovoce a zeleninu, abychom nepoužívali plastové. Nikomu neberu, když si tuhle výbavu nakoupí, ale můj minimalistický mozek prostě nedá stovku za jeden pytlík na ovoce  To si ho raději ušiju ze zbytků látky, ať už bude vypadat jakkoli.

Se zero waste jsem kámoš tak napůl. Používám tuhý šampon bez obalu, na obličej jen kokosový olej, který využiju i v kuchyni a navíc ho kupuju ve sklenici, takže se může dál použít třeba na semínka nebo luštěniny a obiloviny. Myju se tuhým mýdlem opět bez obalu a používám ho i na holení. Vatové tyčinky do uší stejně nepatří, ptejte se na ORL. Přítel tam byl před dvěma lety se zánětem. Od té doby si čistíme uši ručníkem a zhruba jednou týdně stříknem sprej do uší. Jako nejlepší zubní pasta se mi osvědčil opět kokosový olej, je přirozeně bělící a hlavně antibakteriální. A stejně jako z obličeje i z pusy vezme všechno. Ale pozor na spoustu receptů na domácí zubní pasty ve stylu kokosák+skořice nebo jiné „prášky“. Jsou příliš abrazivní, tedy ničí zubní sklovinu. Raději tak používám samotný kokosák. Co se týče zubů, nejdůležitější jsou mezizubní kartáčky. Což není zero waste, ale kvůli tomu nebudu mít kazy. A navíc vše jde dopředu, viděla jsem už nějaké pokusy o kompostovatelné mezizubní kartáčky. No a pak je důležité správné čištění zubů kartáčkem s rovnými štětinkami. Teď je trend bambusových zubních kartáčků, jeden jsem zkusila, nebyl špatný. Neměla jsem s ním problém jako hodně lidí, že jim plesnivěl nebo jim štětinky připadaly příliš tvrdé. Ale při debatě se studentkou stomatologie jsem se dozvěděla, že na bambusových kartáčcích se dělají plísně. A to i takové, které člověk nevidí a bohužel pak někteří lidé mají velké problémy s ústní dutinou. A zákroky v zubní ordinaci jsou mnohem míň zero waste, než používání plastového kartáčku. Takže jsem se rozhodla pro kompromis. Koupím si plastový nebo recyklovaný plast a až doslouží, odlomím část se štětinkami, která půjde do směsného odpadu a zbytek do plastu. Bambusový kartáček se zdál jako dobrá volba kvůli jeho 100% kompostovatelnosti (měla jsem značku Curanatura). Ale zase, moje zdraví je mi přednější.

Dál samozřejmě používám látkové tašky místo igelitek a většinu ovoce a zeleniny nedávám do ničeho. Proč strkat banány, dvě jablka nebo pět mrkví do pytlíku? Zrovna včera jsem nesla čtyři meruňky a dvě avokáda, u pokladny odmítla nabídku igelitového pytlíku a za přítomnosti několika pohledů stylu „to jsem ještě neviděl“, jsem hrdě odkráčela z krámu. Mám třeba také letitou termosku na kafe. Odpad ale stále vytvářím při nakupování jídla, protože ho z převážné většiny nakupuju v supermarketu a ne v bezobalových obchodech. Čili se snažím alespoň nakupovat v obalech, které se dají dál využít nebo vytřídit.

A pokračujme ještě s odpadem v kosmetice. Můj kadeřník určitě nepoužívá bezobalovou kosmetiku a kvůli tomu ho nehodlám měnit, dál si lakuju nehty, kupuju pudr a řasenku nebo kuličkový deodorant, protože krystal mi při náročnějším dni nefunguje. Našlo by se toho určitě ještě víc, ale chci tím ukázat, že je dobré nevytvářet odpad, který nutně nemusí být a na druhou stranu se nebičovat za, pro vás, nutný odpad, který vyprodukujete.

V rámci zero waste je samostatnou kapitolou menstruační kalíšek. Proto jsem o něm napsala zvlášť pro holky tady: http://www.diardanyd.cz/menstruacni-kalisek/

VEGAN

Velké téma posledních let je veganství. Někdo říká, že je to jen trend, podle jiných jde o naši budoucnost, abychom si udrželi planetu k žití. Podle mě bude pravda někde uprostřed, jak už to tak bývá. Je pravdou, že živočišný průmysl drancuje zem kvůli krmivu pro všechna ta zvířata, která ročně sníme. Pochutnáváme si na steacích a svíčkových, ale nevidíme nebo spíše nechceme vidět to strašné utrpení zvířat na jatkách. Existuje spousta videí, dokumentů, ale většinová společnost tohle nechce vidět. Ale to, že tyhle informace nemají, neznamená, že se nic neděje. Máte rádi svého pejska? Kočičku? A v čem je toto zvíře jiné, než kráva? Taky se umí mazlit, taky ji to bolí, taky nechce zemřít. Dokážete si představit, že vlastnoručně zabijete kuře, králíka nebo prase? Proto si myslím, že každému vegetariánovy a veganovy patří ohromný respekt! A ne posměšky a legrační otázky typu: „A co to teda vlastně jíš?“ Nejde o to, že by veganovy nechutnalo maso nebo sýr, ono mu dřív jistě chutnalo, ale z etických důvodů si to prostě nedovolí. Proto mluvím o respektu, upřednostňuje práva zvířat nad svými chutěmi. I když, veganské jídlo je kolikrát mnohem chutnější a vystřelí vás z trenek. Máme štěstí, že žijeme v úžasné době, kdy je spousta vegan možností a neskutečně chutných jídel bez živočišných produktů. Moc ráda jím vegan a upřímně, jím tak v 99% případů. To jedno procento jsou většinou ryby a sýry. A navíc, světe div se, je to levnější! Samozřejmě, když jíte doma, nikoli po restauracích.

Ok, pojďme se na to podívat z pohledu masožravce. Je nutný mít maso denně? Tuším, že ne. Šunky jsou z valné části šíleně přesolené a další uzeniny snad ani nemusím zmiňovat. Takže se podívejme na maso k obědu. Co takhle si ho dát jednou týdně? Za dob našich babiček to bylo naprosto běžné, a proto měly i maso kvalitnější, než je teď, právě kvůli nižší spotřebě. Obrovský nadkonzum dohnal živočišný průmysl kde je. Proto vznikla jatka a ten obří byznys se zvířaty. Pokud budete mít maso jednou týdně, co si koupit opravdu kvalitní? Ideálně domácí, z malých farem. Proč? Kvůli vašemu zdraví. Maso všeobecně dost podléhá všem možným bakteriím a je fajn, když je zpracované spíše v malém, aby se předcházelo průšvihu. Já už maso nevařila zhruba dva roky, ale přítel ho občas udělá a neohrnuju nos. Co se týče zdraví, je dobré ještě dodat, že maso a mléko se tráví v žaludku nejdéle. Rozhodně déle, než obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce. Mimo to, že vám mléko s masem může v žaludku zakysnout i dva dny, tohle dlouhé trávení zpomaluje metabolismus. A tím se například i hůř hubne. Ale mě spíš děsí ta nechutná doba v žaludku. Na závěr bych chtěla dodat, že dětem většinou maso nechutná. Vzpomeňte si na sebe a vaše rodiče, když vám říkali: „Aspoň dojez to maso!“ Děti vám často připomenou, co je správné.