Ano, každý něco sbírá. Jeden poštovní známky, druhý pochvaly, jiný plyšáky a hypochondr nemoci. Někdy mám pocit, že většina mužů sbírá holky a velká část žen zase kabelky nebo boty. Moje kamarádka sbírá anděly, Nino z filmu “Amélie z Montmarteru” sbíral smích nebo nepovedené fotky z automatu. Bývalý milenec mé druhé kamarádky sbírá historické zbraně a můj strýc zase vše, co je spojeno s koňmi. Většina lidí sbírá věci nebo i nehmotné jevy pro dobrý pocit, baví je to a možná je to činí i šťastnými. Máma dřív sbírala růžový porcelán a pak ho všechen vyhodila. Já jsem v dětství sbírala pohledy, propisky, plyšáky, anděly, plakáty a ano, pardon, všechno okolo skupiny Lunetic. Teď sbírám zajímavé věty, slovní spojení nebo neobvyklá cizí slova. Baví mě to a ráda je rozšiřuji i mezi své známé. S malou částí se dělím dál:

Kritický postoj zaměstnává intelekt.
Divoké matky pro vás a vaše spratky.
Démonické sebevědomí
Herostratismus=touha po slávě, psychická porucha
Láska je smyslové uspokojení z přítomnosti toho druhého.
Alkohol si hraje s vaší inteligencí na schovávanou.

Něco sbírat asi není nic ostudného. I když jsou to například jen každodenní úsměvy. Bavilo by mě sbírat pětitisícovky. Ovšem to je science fiction. A koho by to taky nebavilo? Moc by se mi líbilo sbírat září. Je to krásné období, slunce, už nejsou vedra, ale stále vládnou příjemné teploty. Ovšem to je ještě větší science fiction, než ty pětitisícovky… Tak krásný říjen..