Dříve nebo později jsem se k tomuto blogu musela dostat. Alespoň ti, co mě znají nejvíce, už ho čekali dávno. Pravdou je, že mám nejlepší maminku na světě. Ne proto, že je moje a každý, kdo má se svou mámou dobrý vztah, by řekl to stejné, ale protože prostě vážně je nejlepší!
Vzpomínám si na milion příkladů, případů a historek, které to dokazují. Směřovala mě od malička k tomu, abych se nestyděla, zajímala se o své okolí, měla oči otevřené a nechala se ovlivňovat správnými lidmi. Maminčino snažení začalo nést ovoce velmi brzy. Ve třech letech jsem totiž nebojácně chodila do asi 300 metrů vzdáleného obchodu s potravinami za rohem „U Nezvalů“ a pravidelně nosila všechny tři potřebné věci. Nejčastěji jsem spouštěla větu: „Chleba, máslo a cigarety pro strejdu.“ Ten dovětek o tom, pro koho jsou cigarety, mi poradila máma. Prý, aby paní prodavačka jasně pochopila, že je nechci pro sebe.
Jelikož mě měla maminka dost pozdě – v 46 letech, zvlášť v době socialismu se zdálo, že by měla být už spíše babičkou, prožívaly jsme často trapnou situaci. Kolemjdoucí obdivovali moje oči přes půlku obličeje, copy tloušťky dospělé ruky nebo mě chytali za vypapané tvářičky. A u toho vždycky utrousili něco v tom smyslu, že jdu s babičkou nakupovat. Zaklonila jsem hlavu, abych dotyčnému viděla do obličeje, dala ruce v bok a prohlásila, že jdu nakupovat s MAMINKOU! Už odmala mě to rozčilovalo víc než mamku, která se vždycky smála mému postoji.
Ve třech letech jsem kromě chození k „Nezvalům“ uměla i plavat. Maminka po osmihodinové šichtě utíkala na nákup, rychle uvařila, posadila mě do sedačky upevněné na jejím kole a tlačila nás do kopce na bazén. Tam se mnou strávila čas do zavíračky, zase mě naložila a přivezla na kole domů. A tak to bylo celé prázdniny. Den za dnem.
Protože moje maminka byla vždycky vážně kočka, i dnes by ji nikdo nehádal její roky, v pubertě mě napadla otázka: „ A proč ses po rozvodu s tátou nevdala nebo jsi neměla žádného přítele?“ Máma s klidem odvětila: „Danko, dokážeš si představit, že by tě chtěl vychovávat cizí chlap? Že by tě dokonce plesknul? Bych ho zabila!“ Nevím, jak toto chápete vy, ale já jsem to tenkrát pochopila definitivně – Prostě mám nejlepší mámu na světě.
A moc si přeju, abych jednou byla alespoň z osminy tak dobrá máma, jako ta moje. Miluju tě, mami.
Milá Dano D.,
vaše maminka je naprosto úžasná. Zemřelý strýček Pacák též.
Zajímám se o historii rodu Pacáků v Bučovicích. Má v sobě jedno značné překvapení. Ozvete se mi prosím? Hledám sebemenší informaci o historii rodu, zejména nedávné, jednu dvě generace zpět. Na oplátku ráda poskytnu ten kouzelný a těžko uvěřitelný příběh. Můžeme se sejít v Praze.
Eva
Dobrý den Evo, omlouvám se, ale všimla jsem si vašeho komentáře až teď. Jaképak je to překvapení? 🙂
Dobrý den,
teď se zas omlouvám já, protože jsem si vaší odpovědi všimla právě teď.
Zde je raději moje mailová adresa pro operativnější komunikaci: plseva@email.cz.
To překvapení je zapomenutý a pozoruhodný životní příběh Ludvíka Pacáka, nar. 1865, bratra mého pradědečka. Narodil se v č. 229, dnešní Studentské ulici v Bučovicích. Zjistila jsem, že to byl česko-americký bankéř, publicista, lingvista, významný člen 1. odboje v New Yorku atd. Píšu jeho životopis, mám toho cca 300 stránek zatím…
V Bučovicích byly dvě větve Pacáků rozdělené zhruba v 18. století, nevím, kam patříte. Znáte nějaké vaše konkrétní bučovické předky?
Pokud by vás to zajímalo podrobněji, napište mi prosím, ráda vám poskytnu víc detailů. A i já bych byla ráda za jakoukoliv informaci o vašem rodu Pacáků v novodobé historii Bučovic. Ve starých matrikách se hledá dobře, ale 2-3 generace zpět jsou problém a zbývají jen pamětníci. Mně by třeba teď nejvíc zajímalo, jak se jmenoval strýčkův otec, příp. dědeček, podle toho bych zjistila, z které větve pocházel.
Zdraví vás Eva Plšková