Moc ráda poslouchám pozitivní příběhy a zvláště o starších lidech. Protože právě ti jsou ve společnosti bráni jako ti, co dožívají, morousové, protivný dědkové a báby, co musíš pouštět v tramvaji a lidé, kteří jsou prostě nemocný a už řeší jen prášky a jak udržet moč.

Není to pravda! Prvním příkladem je paní, která zavolala mé kamarádce a řekla jí, že už prostě nehodlá platit jejich služby. Koordinuje pracovníky, kteří pomáhají starším lidem. Kamarádka souhlasila, že tedy ukončí smlouvu a paní jako důvod uvedla, že chce své peníze dávat na své koníčky, jako je například divadlo. Potom zjistila, že této paní je 96 let! No není to nádhera??

Další příběh je o smíchovské babičce. Ta totiž letos oslavila 103. narozeniny a je bez prášků na tlak, cholesterol či cukrovku. Což je mimochodem taková svatá trojice téměř pro každého nad 60 let. Smíchovská babička si totiž pro všechno dojde sama, protože nikam mimo Smíchov nemusí a všude celý život chodila pěšky. V tramvaji byla asi dvakrát a to jen v případě, že doprovázela někoho mimopražského na nádraží. A tato smíchovská babička každý den chodí podél řeky, sedne si do kavárny, vypije si svou kávu a zase jde domů. Bože dej, ať takto funguju v 70 letech!

Tak si říkám, že se vážně vyplatí přemýšlet nad jídlem a hýbat se. Nemám ráda extremismus v jakékoli podobě. Proto bych například nezvládla být vegetariánem, ani teda upřímně řečeno nevidím důvod. Ale pro svíčkovou se šesti o půlnoci taky ne. A dokud mi budou sloužit nohy, tak se přece taky všude dostanu – jako ta smíchovská babička.