Tuším, že tohle je ten nejvíc odkládaný blog vůbec! Chtěla jsem mít na něj opravdu dostatek času, abych na něco nezapomněla, mohla si projít fotky a vzpomenout si na všechny krásné zážitky z tohoto nejzápadnějšího cípu Evropy.

V létě 2018 jsme s přítelem, dvěma třicetilitrovými batohy a přilepšením od kamarádky, vyrazili do Portugalska. Plán byl jasný, krátká zastávka v Lisabonu a pak rychle dolů, do koupací oblasti Algarve, konkrétně do městeček Faro a Lagos.

V Lisabonu na nás čekal úžasný hostitel Pedro, na kterého nikdy nezapomeneme. Ubytoval nás v jeho bytě, v jednom jednoduchém pokojíčku a předal nám veškeré tipy na jídlo, skvělou procházku a úžasné výhledy. Kdokoli se chystáte do Lisabonu, ráda předám kontakt, opravdu stojí za to bydlet u Pedra. Nejen kvůli skvělé lokalitě bytu přímo v centru s nádherným výhledem.

Lisabon musíte jen objevovat, procházet se uličkami, trošku zabloudit a on vám vždycky ukáže cestu. Všechny cesty totiž vedou z kopce k oceánu! Lisabon je neuvěřitelně fotogenické město, má skvělou uměleckou atmosféru a pořádně si také prošlápnete boty, protože je dost kopcovitý. Ale ty výhledy fakt stojí za to!

Kam rozhodně zajít na jídlo? Určitě nedokážu to bistro přečíst bez chyby, tak jsem vyfotila vizitku. Najdete ji na Rua da Atalaia 8.

Tip jsme dostali od Pedra, takže portugalská kuchyně je opravdu portugalská a celé prostředí je hrozně milé a přátelské. Jídlo je naprosto boží, rozhodně si pochutnáte. Velkou atrakcí je v restauraci také číšník, který ovládá asi dvacet jazyků. Určitě polovinu z nich plynule. Dokonce se vyprsil i s pár českými slovíčky, nicméně pak uznal, že bude lepší se s námi bavit anglicky.

Kam ale rozhodně nechoďte je turisticky vytížená Fábrica da Nata. Teda takhle, zajděte si tam na super pastel de nata, což je tradiční portugalský dezert. Dělají ho tam pořád čerstvý, protože mají velký odbyt. Nicméně prosím, nedávejte si k němu kafe! Je hnusný, příšerný, k blití. Fakt! Teda upřímně, doufám, že už mají jiného dodavatele za ty dva roky, ale kdyby ne, Segafredo se rozhodně nedá pít, ani pokud máte profi kávovar za 200 tisíc. Vzhledem k interiéru celé pastelárie mi přijde směšný, že mají to nejlevnější kafe na trhu. Takže sem jen na dezert a honosný interiér.

Vydali jsme se pěšky podél vody do Belému. Je to část Lisabonu, která trošku působí jako Stromovka u oceánu. Je tam klid, pohoda, lidi tam venčí psy, děti můžou volně pobíhat, odpočinek na vás dýchá všude. Když už máte to hlavní z centra za sebou, rozhodně doporučuju sem zajet. Městskou to budete mít rychlejší. Procházka podél vody je fajn, ale nejdete celou dobu jen po krásné pláži, takže zpět jsme už jeli tramvají.

Měli jsme na Lisabon málo času, v podstatě jen jeden celý den, plánujeme se tam vrátit a ještě víc ho prozkoumat a třeba i víc pokecat s místními.

Dopoledne jsme vyrazili vlakem do Fara. Jednoduše jsme si koupili jízdenku na nádraží v Lisabonu a za tři hoďky byli v turisty oblíbené destinaci.

Ubytovali jsme se v roztomilém, velkém bytě, se super kuchyní a božím balkonem, ideálním na snídaně, večeře a pozdní drink.

Jezdili jsme každé ráno autobusem asi 15 minut na Praia de Faro. Což je obrovská, dlouhá pláž, s většími vlnami, kde není hlava na hlavě, dokonce zhruba tak do čtyř odpoledne máte pocit, že jste tam téměř sami. Pak se ale začnou sjíždět místňáci a už začíná být těsněji. To byl taky čas, kdy už jsme to většinou balili a jeli do bytečku vařit a posedět si na balkonku při západu slunce.

Poslední den před odjezdem jsme si prošli Faro, upřímně, stačí vám na to tak hoďka. Klasické městečko s přístavem, hezoučkým kostelíkem a občas neuvěřitelně roztomilými domečky.

A nakonec to nejlepší. Opět jsme si vzali vlak a dorazili do úžasného městečka Lagos. Jsou tam taky připravený na turisty, takže krásná promenáda se stánky s upomínkovými předměty, více či méně autentickými. V centru spousta skvělých restaurací, zmrzlináren a barů. V Lagos jsem měla jednu z nejlepších zmrzlin a taky jsme si zašli na pivko do takového underground baru. Po pěti minutách, kdy za náma přišli tři lidi, jestli nechcem něco hulit, jsme si šli s pitím ke stolkům před barem. A sledovali jsme lidi, jak chodí kolem, jí naproti přes ulici v nějakým nóbl podniku, opilí blbnou na ulici a všichni měli jedno společné i s námi, užívali si páteční letní večer po svém.

Co se týče pláží, tak Lagos je naprostá bomba. Je jich tu spousta, jsou malinké, trošku větší a dost členité díky obrovským skalám všude kolem. Když zajdete moc dozadu a nestihnete se přesouvat blíž k centru včas, příliv vás stejně vyžene. Sledovali jsme vodu a podle ní se přesouvali. Ale stalo se taky, že jsem pomáhala dvěma Španělkám, aby se bezpečně s jejich věcmi dostaly na pláž, která ještě nebyla zatopená.

V Lagos jsou určitě ty nejkrásnější pláže, které jsem zatím viděla. No mrkněte.

Ubytovaní jsme byli opět přes Airbnb ve staré části městečka, naše ulička byla složena z typických portugalských domečků, což bylo super romantický. Na druhou stranu, když je kolem vás těch starých věcí víc, zatuchlině se nevyhnete. A tak jsme si na ni prostě zvykli.

Každý den jsme si vyšli na jinou pláž, zkoumali, kde bychom měli absolutní soukromí a párkrát se nám to i povedlo. Určitě jsme neprozkoumali všechny části Algarve, jako třeba města Albufeira, Tavira, Portimao nebo Sagres. Jo, mimochodem, Sagres je nejlepší pivo, který jsem ochutnala. Jasně, milovníci Plzničky si poklepou na čelo, a já fakt nejsem pivař, rozlišuju na chutná nechutná. A tohle pivko mi fakt chutná.

Když už jsme u toho, co mi v Portugalsku chutnalo, tak nesmím zapomenout na kafe Delta, který je moc fajn, je Portugalský, něco jako naše Jihlavanka. Jen o pár set levelů výš. No a samozřejmě když kafe, tak nesmí chybět pastel de nata. A to vám říkám, že kdybych nejedla zdravě, měla bych každej den aspoň tři tyhle božský dezerty. Mňáááám!!

Přišel poslední den našeho pobytu v Portugalsku. Tak jsme se vydali vlakem z městečka Lagos do Fara. Odkud jsme měli odletět do Lisabonu. Říkali jsme si, že poletíme vnitrostátní linkou, protože se nebudeme kodrcat vlakem tři hodiny, když můžeme mít cestu sfouknutou do hoďky. Bohužel nebo bohudík byl opak pravdou! Na letišti ve Faru byli všichni tak v pohodě, že jsme pak logicky s půlhodinovým zpožděním nemohli stihnout přestup v Lisabonu do Prahy. Byl večer a my jsme po šíleně dlouhé frontě na reklamacích dostali vouchery na jídlo na letišti, taxík a taky na jednu noc v luxusním hotelu. Když jsme dorazili ke svítivě vyleštěné recepci s těma báglama na zádech, musel na nás být komický pohled. Každopádně sprcha byla tím největším luxusem, který jsem v tu chvíli mohla dostat.

A tak se stalo, že jsme měli půlden v Lisabonu navíc. Každopádně jsme se skvěle vyspali v úžasně obrovské posteli, dali si super pětihvězdičkovou snídani, zašli si na procházku do parku a pak už hurá na letiště!