Přátelství

Přátelé jsou v pubertě velmi důležití. Pokud se zeptáte jakéhokoli adolescenta, jestli má raději rodiče nebo kamarády, ve valné většině jsou jeho přátelé důležitější. Postupem času, jak člověk stárne, ukončuje studium na školách a třeba se stěhuje za prací, jeho priority se mění. Přátelé jsou fajn, když se potřebujete odreagovat, když nemáte jít s kým do kina, na večeři nebo třeba i na dovolenou.

V posledních letech jsem ale nabila dojmu, že společnost, alespoň v mém okolí, chápe přátelství tak nějak zvráceně. Například vůbec nerozumím tomu, jak je možné, že kamarádka ví o své kamarádce, že už rok nespala se svým přítelem. Proč? K čemu to té neukojené kamarádce je? V „ideálním“ případě je to ještě tak, že ta neukojená kamarádka to ani jednou neřešila se svým partnerem. Který je buď frigidní anebo má veselý kalhoty úplně někde jinde. Vždyť to ta „důvěrnice“ stejně nevyřeší. Chápu, že má občas každý pocit, že se musí z něčeho vypovídat. Nicméně to konstatuju jednou a dál s tím neprudím, protože mi stejně nikdo jiný nepomůže, jen já sama.

Někteří lidé mají mylný pocit, že s kamarády sdílíte všechno. Omyl. S kamarády – a teď budu mluvit hlavně za nás, ženské pohlaví – se neřeší vztahové problémy, ty se přece řeší s tím, s kým ten vztah máte. S kámoškou můžeme řešit to, co s partnerem ne – čili – jak si mám nechat ostříhat vlasy, jak se nalíčit na tu a onu akci, mám si vzít fakt tyhle bílý šaty? I když v nich mám prdel jako almaru? Proto například nepodceňuji význam dámských pyžamových párty. Takzvaně se pokvoká o módě, líčení, lakují se nehty, pustí se Bridget Jones a ideální večer je na světě.

Existují mezi námi takzvaní vycucávači energie. Takoví ti přátelé, kteří pro vás ve své podstatě nikdy nic neudělali, ale mají každý den jiný problém, se kterým se vám potřebují svěřit a ptají se na váš názor, ale stejně se v konečném důsledku samozřejmě zařídí podle sebe. Léta jen berou a nic nedávají. Vykašlete se na ně. Nikdy jim nikdo nepomůže, protože většina problémů je pouze v jejich hlavě. S vašimi opravdovými problémy nikdo nepohne, jen vy a nepotřebujete přece ještě nasazovat další náklad na záda.

Stejně jako v patnácti letech nastává jistý milník – už můžete na diskotéky, protože vás v zadní kapse džínů pálí ještě teplá zbrusu nová občanka – ve třiceti letech přichází další změny. Bohužel nikoli tak příjemné. Logická selekce přátel. Člověku se mění priority, každý funguje jinak, má jiné vnitřní nastavení. Začíná zjišťovat, že ti, se kterými se přátelil ve dvaceti, už zase nejsou tak cool, protože v normálním každodenním životě neumí jednoduše fungovat.

Důležité je si uvědomit, že nespasíte svět. Prostě opravdu nevyjdete s každým. Jednoduše to tak je a není to špatně. Někteří lidé mají velkou tendenci poučovat a moralizovat, navíc se sociálními sítěmi, které jsme si více nebo méně nechaly vstoupit do našich životů, je to čím dál jednodušší. Bohužel je v tom často závist, nenaplněné vlastní sny nebo prostě nuda či neochota se zabývat svým životem.

Občas budete „ti nejhorší“, ale pokud se chováte otevřeně, správně a jste přející, vůbec se tím nezabývejte. Je důležité si uvědomit rozdíl mezi přáteli a rodinou. Vaše rodina je to nejdůležitější, s nimi budete do konce svých dní. Ti o vás mají vědět vše. A samozřejmě nemluvím jen o rodičích, můžete si vytvořit svou rodinu, se svým přítelem, přítelkyní, dítětem. Je to na vás. Přátelé jsou především k zábavě. Tak se spolu bavte, smějte se, vyrazte na drink, na párty a dělejte všechno pro své štěstí.

One thought on “Přátelství

  1. Naprosto souhlasím! Obzvláště se zmíněnou selekcí v seznamu přátel 😉
    „Občas budete „ti nejhorší“, ale pokud se chováte otevřeně, správně a jste přející, vůbec se tím nezabývejte.“
    😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *