Rodné město

Nemusí být město, kde jste se zrovna narodili. Rodné město je to, kde jste vyrostli a trávili bezstarostné dětství. Tohle moje město jsou Bučovice. Život je tu pomalejší, klidnější, usměvavější a celkově čistější. Zdravím každého, koho potkám, protože je starší a protože se to takhle přece na maloměstě dělá. Lidé se s vámi dávají do řeči, bez jakéhokoli ostychu. Všichni jsou otevřenější a bezprostřednější. Při uklízení na hřbitově se se mnou dala do řeči jedna starší paní, která vedle sebe vedla kolo. Vůbec si nedokážu představit, jak ho vedla do kopce. Jenže ono se to tak na Moravě dělá. Když není kdo, vyleze vsedě schod po schodu s vypraným, vyžehleným a poskládaným prádlem i osmdesátiletá babička.

Ale ta shrbená babička s tím kolem říká: „To listí by se mohlo sbírat každé deň. Jenom trochu zafóká a je to tam zas.“ Ani nevím proč, jsem odpověděla: „To ano, stále dokola.“ Asi mi přijde hřbitov tak oficiální místo, že tam mám tendence mluvit spisovně, aniž by mě k tomu někdo nutil. Nicméně jsem uklidila na hřbitově a zajela na mé místo. Dlouho jsem si to neuvědomovala, ale opravdu pokaždé, když jsem v Bučovicích autem, zajedu se podívat nahoru nad město, kde stojí moje základní škola. Uklidňuje mě to tam. Je tam klid, okolo jen pole a ticho. Tentokrát jsem si ale všechno nenechala pro sebe. Zdokumentovala jsem vše, co se dalo.

IMG_20151122_101053

IMG_20151122_101146

Na procházce od školy k lesíku jsem si uvědomila, že jdu po chodníku, po kterém jsem chodila úplně nejdéle ve svém životě – celých 9 let základní školy. Tenkrát mi samozřejmě přišel mnohem větší a delší. Bylo pro mě překvapením, že jsem od školy k lesní cestě přišla asi za 5 minut. Tenkrát se mi zdálo, že to jdeme snad půl hodiny. Po cestě bylo totiž spousta rozptýlení. Jako kamarádi z okolních vesnic, kteří čekali na autobus domů, taky obchod s cukrovinkami a spoustou barevných, sladkých blbostí pro děti až po schody, na kterých jsme byli schopni trávit i hodinu, možná dvě.

IMG_20151122_101204

IMG_20151122_101514

Je logické, že když jste dítě, vidíte všechno velké. Ale až takhle? Přijde mi, že vše kolem je po patnácti letech miniaturní. Ale úžasně krásné.

IMG_20151122_101659

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *