Stěhování 2

Rok 2016 nezačal nijak slavně. Cítíte malé dejavú? Ano, loni to začalo úplně stejně. Museli jsme odejít z bytu. Tentokrát se prodával za nekřesťanské peníze, jak už to v Praze bývá. Spočítala jsem si, že jsem se v celém životě stěhovala už desetkrát. Hodně tomu pomohla studia a práce v Brně nebo v Praze. Tentokrát věřím tomu, že to bylo naposledy. Popřípadě, že se příště budu stěhovat velmi dobrovolně.

Vzhledem k tomu, že máme v partnerství velmi jasně rozděleny role, začala jsem s hledáním. Nejprve jsem se seznámila se všemi možnými realitními servery a pomalu selektovala, které je zbytečné sledovat. Dívala jsem se na nabídky zhruba každou hodinu, později i půlhodinu. Pak už jsem se vykašlala na vypisování mailů, partnerskou poradu večer a rovnou jsem telefonovala o prohlídky. Pokud bych si ještě například vymýšlela, že chci byt v určité městské části, tak jsme dneska pod mostem.

Nicméně po asi čtvrt roku dlouhém martýriu, kdy jsme museli zaplatit strašné daně, nevyšly odhady tří nemovitostí, vyfakovala jsem asi pět makléřů a jedna banka nám neschválila hypotéku, jsem našla ten správný byt a správnou banku. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Realitní makléřka byla velmi ochotná, dělala práci dokonce nad rámec svých povinností a v tomto případě jsem byla za její aktivitu velmi ráda a ty peníze si opravdu zasloužila. Narážím na fakt, že spousta lidí nadává na realitní makléře a jejich nezasloužená procenta z prodeje. Nicméně problémem byla majitelka. Začalo to zlehka. Lhala v určitých detailech, neotevřela byt ve smluvenou dobu, nebrala telefon, neozvala se zpět. To už byly náznaky toho, s kým máme tu čest.

Nicméně pak přišla bomba! Majitelka měla nevyřešené účty s matkou, která tak nechala zaplombovat dceřin jediný majetek. Ano, domníváte se správně, byt, který jsme chtěli koupit.

S majetkem se tak nesmělo nijak manipulovat. Když jsem tuhle informaci dostala, nespala jsem tři noci a hledala kličky ve smlouvách, jak se z tohohle bordelu vyvázat. Pak se ženský dohodly a plomba se mohla stáhnout. Ovšem úřední šiml je všemocný. Už jsme kvůli času i měli plán, že se s partnerem rozdělíme každý ke svému kamarádovi a pronajmeme si sklad, kam dáme naše věci. Naštěstí si náš pronajatý byt tak rychle nikdo nekoupil a mohli jsme zůstat. Abych to zkrátila, měli jsme se stěhovat v květnu a v srpnu jsme byli ve svém.

krabice

Tomu předcházel týden rekonstrukční hrůzy a pár dní odporného stěhování, uklízení, přerovnávání, hledání oblečení, uklízení, mytí, praní a dalšího uklízení. Fuj!

Podívejme se na to z jiného úhlu pohledu. Vlastně jsem nikdy od nikoho neslyšela – Hele, tak jsme si vzali hypotéku na ten náš byteček, proběhla v klidu, přestěhovali jsme se tam v pohodě a už jsme si první den uvařili oběd. No nikdy. Většinou si ani nestihnete umýt mastný vlasy.

Samozřejmě, že pokud si nekupujete novostavbu, není vše podle vašich představ. Vidíte se péct muffiny pro svého drahého v nové bílé kuchyni ve vysokém lesku nebo si dělat make-up v úžasné béžovohnědé koupelně s obřím zrcadlem. Ale nejmenujeme se Hilton, Trump, Onassis ani Zuckerberg, čili mi budou stačit ty dveře do ložnic a skříň v chodbě ještě před Vánocemi.

Tak hlavně klidný advent, přátelé!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *