Rok 2015 nezačal nijak slavně. Museli jsme se přestěhovat. Každý, kdo se stěhoval, ví, že to neznamená jen sbalit věci a rozložit je v jiném bytě. Následuje určení požadavků na byt, které trvá asi 5 minut. Zato najít takový byt trvá i čtvrt roku. A nejde o rozmazlenost v podobě vířivky nebo bydlení v blízkosti Pražského hradu. Ono už jen najít byt s normální kuchyní dá fušku. Nicméně během pár měsíců hledání, rozčilování, odmítnutí podvodníků (ještěže čtu smlouvy), zhnusení nad vlhkými dírami za statisíce a probrečených večerech, jsem ho našla. Krásný, prostorný, s terasami, hezkou kuchyní i podlahami a navíc s dobrým servisem v domě.

Přišla fáze b. Vše vyklidit a připravit k přestěhování. A jelikož jsem žena praktická, začala jsem pomalu ale jistě vyhazovat oblečení a věci, které nutně nepotřebuji. A doporučuji to všem, kteří mají zahlcenou domácnost. Má to obrovský očistný účinek. Samozřejmě je vám jistých věcí líto, ty můžete dát do charitativních kontejnerů nebo zkusit prodat na internetu či darovat kamarádce. Najednou máte přehled o svém oblečení, o svých doplňcích a začnete paradoxně nosit více věci, než před vyklizením. Protože je konečně všechny najdete. Svůj šatník jsem zmenšila minimálně o polovinu a nic mi v něm nechybí.

Vynechám bláboly o fušce kolem stěhování, protože to si každý umí představit. Procházka kamínkovou cestičkou podél vysázenou voňavými květy růží to prostě není. Plus je, že zhubnete. Máte celodenní pohyb, nemáte čas jíst a jediné, co u toho všeho stíháte, je pít vodu.

První kafe na terase s maminkou bylo tou nejkrásnější odměnou. Od té doby už jich proběhly desítky, možná i stovky – jo máme rády kafe.