Vila Richter

V rámci našeho nejoblíbenějšího labužnického svátku v Praze Grand Restaurant Festivalu, jsme se opět vydali do jedné z nejlepších restaurací v metropoli. Tentokrát to byla Vila Richter. Zprvu vás samozřejmě okouzlí místo, kde se restaurace nachází. Krásně zasazená u Svatováclavské vinice pod Pražským hradem a přitom už je z ní nádherný výhled na těch našich „sto věží“. V tomto případě je jen škoda, že se festival odehrává v zimním období, protože tu mají jednu z nejskvělejších teras, která se samozřejmě využívá v letní sezoně.

Po příjemném přivítání a usazení jsme byli naprosto spokojení se svým místem. Bylo krásně vidět na město a přitom jsme měli soukromí. Jako první jsme dostali předkrm, který byl tvořen z variace tataráků. Hovězího, lososového a zelinového. Měli jsme k tomu ještě úžasné opečené toasty. Vše krásně vyvážené, čili jsme náš předkrm slupli jako malinu.

richter

Následovalo hlavní jídlo. Jelení ossobuco na červeném víně s bílými hříbky, podzimní zeleninou a opečenými škubánky. To bylo vážně – pardon – prostě žraso. Jinak se tento klenot na talíři snad ani nedá popsat. Je fajn, když je jídlo dobré, zvlášť když za něj platíte, tím spíš, když za něj platíte pár set korun. Ale z tohoto jelínka jsem si vážně sedla na zadek. Bezkonkurenční zvěřina a nejlepší, jakou jsem kdy měla.

richter 2

Interiér restaurace se nese v zámecky načančaném stylu, velmi příjemném, honosném, ale i barevném a hravém. Pobyt ve Vile Richter nám zpříjemnil i číšnický humor. Kdy jsme zaslechli, jak z legrace jeden druhého kolegu polohlasem tituloval pánským přirozením a ať kouká makat. Zanechalo to v nás dobrý pocit, že nás neobsluhují naškrobení panáci s nosem nahoru. Před lety, když jsem ještě pracovala v gastronomické firmě, mi bylo řečeno, že právě v kuchyni a celkově v gastro provozech padají ta nejsprostější slova, která si umím představit. Možná na tom něco bude, ale rozhodně mě to nepohoršuje.

A už jsme se jen těšili na dezert. Domácí ovocné knedlíčky s mákem, křupavou krustou, tvarohem, máslem a vanilkovou omáčkou. Bylo to opravdu dobré, překvapivě svěží a velmi chutné. Ale upřímně musím říct, že jsem už jedla lepší dezerty, ale to vychází z povahy tohoto jídla. Toto je typicky český dezert a ve Vile Richter ho vážně umí. Ale prostě čokoládový fondán to není, no.

richter 3

Vždy se mi líbí, jak s partnerem dokážeme setřít tu honosnou atmosféru, kdy si utíráte ústa před každým usrknutím ze sklenice s vodou, necháte si obléct kabát, otevřít dveře, chováte se způsobně a najednou se rozloučíte s personálem, zavřete dveře od restaurace, popojdete asi 50 metrů a prásk – jsem na zemi s rozbitým kolenem. To je kombinace nerovnosti chodníku, vysokých podpatků, nešikovnosti a pouze silonek přes koleno. Nicméně jsme se poté, co jsme zjistili, že jsem v podstatě v pořádku, začali smát a odjeli jsme domů. Pobavení, spokojení a skvěle najedení.

2 thoughts on “Vila Richter

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *